Na serveru MTV se objevil článek, ve kterém nás producent Bob Rock nechává nahlédnout do procesu nahrávání nového alba „St. Anger”, a mimo jiné objasňuje, proč nahrávka zní tak, jak zní.

„Chtěl jsem udělat něco, co trochu provětrá rádia a bude znít jinak, než všechno ostatní. Mně osobně to album připadá jako čtyři chlápci v garáži, píšící spolu rockové songy.”

Syrového, až schizofrenního zvuku bylo docíleno kombinováním starých nahrávacích technologií s moderním editovacím softwarem. Zatímco dříve Rock obvykle obklíčil Larsovy bicí moderními mikrofony a zvuk kopáků upravoval polštáři, snažíc se co nejprecizněji upravit znění celé soupravy, tentokrát producent strávil přípravou bicích pět minut a zbytek kapely nahrál levnými a jednoduchými mikrofony.

Nahrávání se spíše podobalo jamu čtyř přátel - riffy, které se zalíbily všem, pak byly různě kombinovány a přetvářeny. Hefieldovy vokály se natáčely na jeden či dva pokusy, aby bylo zachyceno kouzlo okamžiku i se všemi jeho nedostatky.

„Nebyl čas snažit se z Jamese dostat nějaké pozoruhodné výkony,” komentuje to Rock. „Zalíbila se nám ta syrovost. A rozhodně jsme nechtěli dělat to, co nyní dělá každý, a čím jsem byl dlouhý čas vinen i já, čímž mám na mysli ladění a úpravu vokálů. Tak, jak jsme to nahráli, to také skončilo na desce.”

Poté, co byly základní práce hotovy, snažila se Metallica do songů zapracovat kytarová sóla. Kirk Hammett jich natočil několik, od pomalých a atmosférických po blesková a agresivní, avšak Rock se spolu s kapelou rozhodl nepoužít na nahrávku ani jedno z nich.

„Slíbili jsme si, že si ponecháme pouze materiál, který bude mít vnitřní integritu. Nechtěli jsme z toho udělat něco teatrálního. Pokud jsme přidali něco, co pomohlo celkové náladě nebo tomu, co jsme se snažili vyjádřit, nechali jsme to tam. Ale pokud to nějak vyčnívalo, zabili jsme to. A vždy, když jsme zkusili nějaké sólo, celé to vybočilo ze směru, kterým jsme se snažili jít. Myslím, že jsme chtěli, aby agrese vycházela z celé kapely, nejen z jednoho hráče.”

Jakmile kapela zabalila své nástroje, byl čas vybalit počítače. K dalším úpravám byl použit program ProTools, který změnil tvář některých skladeb až k nepoznání.

„Hodně z těch písní bylo stvořeno ve stylu ‚zkopírovat a vložit’ podle Williama Burroughse. Ve filmu a v hudbě se objevují směry, které sice berou technologii jako určitý druh umění, avšak vpodstatě ji pouze zneužívají. Někteří lidé používají program ProTools ve snaze napálit a ošidit posluchače, zatímco my jsme jej používali jako kreativní nástroj, pomocí něhož jsme mohli dosáhnout něčeho zajímavého a posunout hranice.”

„Vzato technicky, uslyšíte odeznívat činely a uslyšíte špatné střihy. Nechtěli jsme brát ohled na to, jak by podle většiny lidí mělo album znít, všechna pravidla nahrávání jsme vyhodili ven z okna. Strávil jsem 25 let tím, že jsem se učil, jak se to dělá tak zvaně správně. A už se mi v tom nechtělo pokračovat.”

Další interview s Bobem Rockem přinesl magazín Guitar World. Producent v něm také objasňuje způsob, jakým bylo nahráváno nové album Metallicy.

„Metallica točila alba jen sama se sebou,” říká Rock. „Já jsem dělal nahrávky s hodně lidmi. Už dvacet let se učím, jak se má dělat album, a posledních deset let jsem čím dál více přestával věnovat pozornost svému řemeslu. ‚St. Anger’ zní nejlépe, jak mohl - je tak syrový, jak jen podle mne může být, a myslím si, že to je ten nejlepší způsob produkce. Je to mnohem více o tom, co tam není, než o tom, co tam je, čehož bývá dost těžké dosáhnout. Dá se říci, že jsem svou kariéru postavil na opravě materiálu, který ani neměl skončit na nahrávce. Zařídil jsem, aby takový materiál zněl dobře - to byla součást mého řemesla. Ale je to daleko jednodušší, pokud máte k dispozici dobrou muziku. Takže jsme se pokusili, aby každý kousíček, každý jednotlivý verš na albu byl skvělý. A když toho dosáhnete, není pak nutné to nějak přikrášlovat nebo leštit.”

„Řekl bych, že něco tak brutálně znějícího jsem naposledy dělal, když jsem točil dema. Asi to zní tvrději, protože je to Metallica, ale tohle byla vskutku záležitost typu ‚nazvučím bicí během patnácti minut’. V některých případech byly u činelů jen dva dynamické mikrofony, protože jsem spěchal, abych mohl hrát na baskytaru, a neměl jsem čas dát tam těch mikrofonů více. Jako u partyzánů. Nicméně jsme tento přístup posléze přijali za svůj.”

„V první fázi natáčení, ještě v Presidiu, jsme se rozhodli, že nebudeme dělat nic jako doposud, což mi vyhovovalo, protože bych s nimi nemohl dále pracovat, kdybychom to dělali opět stejným způsobem. Takže jsem se rozhodl vzít to úplně opačnou cestou. V některých skladbách není na baskytaře dokonce ani mikrofon - zvuk baskytary prosakuje do nahrávky přes mikrofony bicích. Ale znělo to skvěle, protože jsme byli skutečně blízko u sebe a hráli jsme hodně nahlas. A fungovalo to, takže jsme u toho zůstali, a je to víceméně cítit ve všech skladbách, které jsme nahráli. Na některé songy jsme použili více mikrofonů, na některé méně, ale všechno to bylo hotové velice rychle.”

Na rozdiel od Larsa Ulricha, ktorý odmietol verejne prezentovať svoje politické názory, Kirk Hammett s tým zjavne problémy nemá. Keď sa ho počas nedávnej tlačovej konferencie čitatelia írskeho magazínu Hot Press spýtali na jeho názor na prvé dva roky pôsobenia Georgea W. Busha ako prezidenta USA, Kirk odpovedal nasledovne:

„Vyhral tieto voľby vďaka rozhodnutiu súdu. Myslím si že už od začiatku nebol kompetentný viesť túto krajinu, a to podľa mňa nie je ani teraz. Podľa môjho názoru má na svojich rukách veľa krvi.”

Počas tej istej konferencie Kirk znovu zopakoval sklamanie Metallicy nad tým, že americká armáda používa v Bagdade ich skladby na zlomenie odporu irackých zajatcov. Fakt, že vyšetrovatelia využívajú skladby Metallicy na získanie informácií o zbraniach hromadného ničenia, označil Kirk za „tragédiu”. „Je to, podľa mňa, veľmi smutná vec,” povedal Kirk. „Je to neuveriteľná hanba. Je to vážne zneužívanie našej hudby.”

Kytarista Metallicy Kirk Hammett odhalil v nedávném interview švédskému magazínu Fuzz, že rozhodnutí nahradit Jasona Newsteda Robertem Trujillem bylo zčásti založeno na faktu, že Rob používá při hraní na baskytaru prsty (stejně jako zesnulý Cliff Burton), a nikoli trsátko, které používala většina ostatních kandidátů.

Kirk: „Zkoušeli jsme (bývalého basáka Marylina Mansona) Twiggyho (Ramireze), ale ten hrál s trsátkem. Jamovali jsme se Scottem Reederem (ex-Kyuss). Je to dobrý basák, ale instinktivně jsme cítili, že pro nás není ten pravý. Zkoušeli jsme Dannyho Lohnera z Nine Inch Nails a dále Erica Averyho z Jane's Addiction, ale oba dva rovněž používali trsátko. A to byl zvuk, o který jsme neměli zájem. Robert se nás dokonce jednou zeptal, jestli chceme, aby hrál s trsátkem, ale my řekli: ‚Rozhodně ne. To je zvuk, ke kterému se nechceme vracet.’”

Zde jsou některé zajímavé citáty od Larse a Jamese, které jsou součástí velkého článku o Metallice, uveřejněného v deníku USA Today.

Lars: „Když už nic jiného, ať už se tohoto alba prodá 7 kopií nebo 7 milionů kopií, dokázali jsme, že lze nahrát rychlé, agresivní, vzteklé a dynamické album, které je poháněné jen a pouze pozitivními vibracemi. Ještě před pěti lety by něco takového nebylo možné. Nemám žádné falešné představy co se týče velkoleposti té nahrávky, ať už z pohledu její významnosti v historii hudby nebo z pohledu prodejních čísel. Ale mám docela dobrý vnitřní barometr, měřící teplotu v mém okolí, a cítím, že v této chvíli má velká spousta lidí Metallicu hodně ráda.”

„Nikdo nemá ponětí, jak si tohle album povede na trhu. Je zřejmé, že je tentokráte přece jen trochu nalevo od středu. Vypadá to, jako bychom byli znovu outsideři, vystrkující drápky.”

Zdá se, že mezi fanoušky panuje veliké vzrušení z toho, že se kapela vrací zpět ke svým tvrdým kořenům. „Jen vzácně jdeme do studia s určitou vizí,” říká k tomu James. „Ale čím rychleji jsme tentokrát hráli, tím lépe jsme se cítili. A tak jsme si dali cíl, nahrát songy tak ničivé a nesmiřitelné, jak to jen jde. Jedna moje část chtěla, po všech věcech typu Napster nebo Jasonův odchod, dokázat světu, že Metallica je stále naživu a silnější, než kdy jindy. Druhá moje část však ví, že už není třeba něco dokazovat.”

Lars s tím souhlasí: „Už není co dokazovat. Jediné prohlášení, které chci udělat, je následující: ‚Už je to 22 let, my jsme stále tady, a podstatná část lidí nás stále považuje za důležitou kapelu.’”

Problém Napster komentuje James následovně: „Lars v té době schytal hodně ran. A stále se z nich vzpamatovává. Jeho image bylo poškozeno, stal se takovým Saddámem rocku. Ale my jsme museli stát na svém. Nemysleli jsme na důsledky nebo na to, co to udělá s naším image.”

Lars: „Byli jsme nepříjemně překvapeni nesmírným dopadem celé té věci. Začalo to, když se na Internetu objevil náš song, u něhož jsme ještě neměli dokončený mix. A já chtěl vědět, jak se tam ten song dostal. Věci poté dostaly drasticky rychlý spád. Nikdy to nebylo o penězích a chamtivosti, bylo to o kontrole. Nemám problém s tím, dávat svou muziku volně k dispozici, ale chci si o tom rozhodnout sám.”

O svém pobytu na léčení James říká: „Léčení přirovnávám k jakési univerzitě pro mou duši. Jasonův odchod působil jako katalyzátor zrychleného růstu. Začalo to tím, že jsme se podívali dovnitř nás samých a snažili jsme se přijít na to, co můžeme udělat, abychom se stali lepšími lidmi, přáteli, silnější kapelou. Jít na léčení bylo dost odstrašující, byla to jedna z nejděsivějších věcí, jakou jsem si kdy prošel. V těch chvílích jsem byl zlomený, ploužil jsem se na dně, cítil jsem se jako syrový karbanátek. Už jsem ani nebydlel doma. Hrozila možnost, že se má rodina rozpadne, a rodina bylo něco, po čem jsem po většinu života toužil. A nad Metallicou visel otazník.”

Vedle snímku dua Joe Berlinger/Bruce Sinofsky, který pravděpodobně spatří světlo světa někdy na přelomu let 2003/2004, vychází v těchto dnech další, tentokrát neautorizovaný dokument o Metallice s názvem „Metallica: Dark Souls”, který má zachycovat vývoj kapely od jejích začátků až po současnost. Film je prodáván na DVD a obsahuje rozhovory jak se členy kapely, tak s jejich přáteli a fanoušky. Objeví se v něm mimo jiné například Chuck Billy z Testament, Harold O z D.R.I., John Torres z Angelwitch / Warning SF, DJ rádia KUSF Ron Quintana a DDDany a Ace ze san-franciské kabelové show Reality Check TV.

Kromě těchto interview nabízí DVD dosud nezveřejněné záběry, nečekaná odhalení, interaktivní znalostní kvíz a pečlivě shromážděnou diskografii jak autorizovaných nahrávek, tak bootlegů z koncertů Metallicy. Celé to má na svědomí britská firma Chrome Dreams, na jejichž stránkách se můžete dozvědět další podrobnosti.

Server Rockezine nedávno zveřejnil rozsáhlé interview s Kirkem Hammettem:

Rockezine: „Když se ohlédneš zpět, pomyslel sis někdy ve vašich začátcích, že to s Metallicou dotáhnete takhle daleko?”
Kirk: „Ne. Pamatuji se, že když jsme nahrávali ‚Kill 'Em All’, říkali jsme si: ‚No, když prodáme nějakých 30 tisíc kopií, možná bychom mohli udělat slušné klubové turné po Americe’. Dál jsem tenkrát nemyslel. Jen jsem chtěl hrát ve všech možných klubech po Státech. Když vyšel ‚Ride The Lightning’, vypadalo to, že bychom mohli vystupovat i jinde, než jen v klubech. Řekli jsme si: ‚Pojďme objet americká divadla’. S albem ‚Master Of Puppets’ už jsem si cíle nastavil o dost výše. Chtěli jsme získat zlatou desku. ‚Platinová deska by byla možná až trochu moc,’ říkali jsme si. Ale nakonec věci dopadly lépe, než kdokoli z nás čekal, o takovém úspěchu se nám ani nesnilo. U ‚Černého Alba’ jsme věděli, že se nám podařilo něco mimořádného. Přesto jsme si nemysleli, že to bude takový úspěch. Mám dojem, že naši manažeři to tušili, ale my jsme neměli ani páru. Něco jako: ‚Je to kvalitní album, pravděpodobně si povede dobře.’ A nakonec kolem toho bylo takové šílenství. A ta nahrávka se stále prodává. Zrovna teď se dostala na první místo v žebříčku Pop Catalogue, do společnosti takových opusů jako ‚The Dark Side Of The Moon’ od Pink Floyd, ‚Back In Black’ od AC/DC, ‚Greatest Hits’ od Eagles nebo ‚Legend’ Boba Marleyho.”

Rockezine: „Pozoruhodné. To je žebříček nejprodávanějších rockových alb všech dob. Jaký je to pocit, být číslo 1?”
Kirk: „Je to skvělé. Je to opravdu skvělé, protože to vypovídá o tom, jak je ‚Černé album’ nadčasové. A já bych si býval nikdy nepomyslel, že se stanu součástí něčeho nadčasového. Je to nádherná věc a já jsem za to vděčný.”

Rockezine: „Metallica už v té době byla pojmem, ale ‚Černé album’ byla hotová exploze. Jak jste se vyrovnávali s šílenstvím, které se kolem něj strhlo?”
Kirk: „Té nahrávce jsem vpodstatě věnoval dva roky svého života, aniž bych si vyšetřil nějaký čas pro sebe. Jen si vezmi samotné turné - 22 měsíců v kuse, to byla velká osobní oběť. Na začátku turné jsem navázal vážný vztah. Na konci turné už bylo po vztahu. Nebyl jsem totiž nikdy k dispozici. Rozešli jsme se hned, jak jsem se vrátil.”

Rockezine: „A jaká je současná situace v Metallice? Můžeš si dovolit mít i soukromý život?”
Kirk: „Mám mnohem více času. Za poslední dva roky jsme přišli na to, že je v pořádku, když Metallica není v našich životech prioritou. Je v pořádku, že Metallica není na prvním místě. A je v pořádku, když postavíš svou rodinu a svůj osobní život nad Metallicu. A protože jsme tak učinili, myslím, že jsme nyní schopni fungovat daleko déle. Obětí mašinérie jménem Metallica ubývá. Každý z nás byl v určitém směru obětí této mašinérie, přičemž James byl se svým pitím tou nejčerstvější. Jason byl rozhodně obětí metallické mašinérie.”

Rockezine: „Lituješ teď některých věcí, které se během tvého života v Metallice staly?”
Kirk: „Nedá se říci, že bych něčeho litoval. A i když je cena někdy dost vysoká, zaplatil bych ji znovu.”

Rockezine: „Čili ti to stále stojí za to?”
Kirk: „Ano. Stále to stojí za to. Jediná věc, které skutečně lituji, je to, jak jsme zacházeli s Jasonem. Když už mám něčeho litovat...přál bych si, abychom se k němu tenkrát chovali lépe. Možná by tu teď byl s námi, a my bychom byli tou šťastnou kapelou, jakou jsme vždy chtěli být.”

Rockezine: „Vaše nové album. Jsi úplně spokojený s jeho konečnou podobou?”
Kirk: „Naprosto. Jsem na to album nesmírně pyšný. Totálně mě dostává. Musím říct, že tak pyšný jsem nebyl od té doby, co jsme natočili ‚Černé album’. Éra ‚Load’ a ‚ReLoad’ byla takovou reakcí na předchozích pět nahrávek. Už jsme se nechtěli opakovat, nechtěli jsme zase hrát rychle a agresivně. Pokud nic jiného, tak ta éra byla velkým experimentem v hard rocku. Ta alba jsme museli natočit, abychom pak mohli nahrát ‚St.Anger’. Kdybychom ‚St.Anger’ složili již v polovině 90-tých let, nebylo by to pro nás tak svěží a vzrušující, dělali bychom vpodstatě stále to samé. Potřebovali jsme to vybalancovat. A když jsme poté začali znovu hrát rychle a agresivně, znělo to čerstvě. Musíte se dostat do bodu A, abyste mohli vylepšit bod B, jestli mi rozumíš.”

Rockezine: „Když jsem ‚St.Anger’ slyšel, nejvíce mě asi zasáhla energie a dynamika jednotlivých songů. Je v tom hodně ohně. Souhlasíš v tom se mnou a cítili jste to tak i ve studiu během nahrávání?”
Kirk: „Určitě. Tohle album je především výpověď kapely jako celku. Chtěli jsme, aby bylo jasné, že všichni čtyři jdeme stejným směrem. Jakákoli hudební rozhodnutí, styl hraní, s tím vším musel souhlasit každý z nás. Na albu nejsou žádná kytarová sóla. A důvod jsem již uvedl - všichni čtyři jsme chtěli jít stejným hudebním směrem. Zároveň jsme chtěli chránit zvuk alba. Když jsme se do něj snažili implementovat kytarová sóla...znělo to až jako nějaký dodatečný nápad. Jako kdybychom něco stvořili a pak do toho ještě něco přidávali. Vysloveně to bilo do očí. Chtěli jsme zachovat ten zvuk nás čtyř, jamujících dohromady v jedné místnosti. Spontánně. Kdybychom dali produkci na vrchol našich priorit, nedopadlo by to dobře. Takže i když jsme se tam snažili zapracovat sóla, tenhle problém stále vyplouval na povrch. Opravdu to znělo až jako dodatečný nápad.”

Rockezine: „Byl nějaký zvláštní důvod psát pětiminutové a delší skladby?”
Kirk: „Ne. Prostě se to stalo. Měli jsme riffy. Měli jsme tunu riffů. A hodně jich bylo dobrých. Nechtěli jsme je jen tak vyhodit, tak jsme je tam dali všechny.”

Rockezine: „A právě tím velkým množstvím riffů mi některé songy na nahrávce připomínají ‚...And Justice For All’. Souhlasíš se mnou?”
Kirk: „S tím nemohu než naprosto souhlasit. Podoba s ‚...And Justice For All’ zde existuje, především z hlediska komplexnosti, a byla opravdu zábava na téhle stránce alba během nahrávání pracovat. Náš plán byl udělat to tak dynamické, jak to jen jde. S množstvím odlišné dynamiky. Musíš zahrát rychlou pasáž, aby ta pomalá vyzněla ještě pomaleji a naopak. Máme zájem přinést tento element zpět do naší hudby.”

Rockezine: „Co budete hrát na evropských festivalech? Hodně staršího materiálu a jen pár nových písní? Viděl jsem setlist ze zahřívacích vystoupení ve Fillmore. Tam jste dokonce hráli ‚The Thing That Should Not Be’...”
Kirk: „Teď během festivalů pravděpodobně zahrajeme jen pár nových věcí a až se sem na jaře příštího roku vrátíme na indoorové koncerty, budeme nových skladeb hrát více. Vždy, když vydáme nové album, tvoření setlistu se stává obtížnějším. Máme něco přes sto songů a je těžké vybrat ty, které zahrajeme naživo. Ano, ve Fillmore jsme hráli ‚The Thing That Should Not Be’. Hrát tyhle staré věci nás stále baví. Většinou, když jsi na turné, propaguješ nové album, a některé starší kousky musíš ze setlistu vypustit. A pak je třeba léta nehraješ. Když se k nim pak opět vrátíš, znějí nově a svěže, a to je dobře. Songy, které jsme hráli ve Fillmore, mají rádi fanoušci, a máme je rádi i my. Tak jsme je také vybírali, stylem: ‚Tenhle song máme rádi, tak ho zahrajeme, protože zní zasraně skvěle!’ Hrajeme to, z čeho máme dobrý pocit.”

Rockezine: „Poslední otázka. Co si myslíš o dnešní hardrockové a metalové muzice a o pozici Metallicy v tomto žánru?”
Kirk: „Nevím, kam dnešní metalové kapely směřují. Vím jen, kam směřujeme my. Mám takové podezření, že až se tohle album rozšíří, až jej uslyší lidé ze všech končin světa, začnou kapely opět hrát tvrději a rychleji. Mám pocit, že přesně tohle udělají. Povím ti jednu věc. Lars přehrál Fredu Durstovi čtyři skladby z našeho alba a týden nato Fred odložil vydání nové nahrávky Limp Bizkit a začal ji s kapelou přepisovat. Mluvil jsem o tom s Larsem: ‚Odložil to, protože s tím nebyl spokojen, nebo protože slyšel náš nový směr a chtěl s ním držet krok?’ Je to každopádně zajímavé. Uvidíme.”

Před časem jsme vám přinesli zprávu, podle níž americká armáda údajně používá některé skladby Metallicy, jako například „Enter Sandman”, ke zlomení odporu iráckých vězňů za účelem získání informací o zbraních hromadného ničení. Samotní členové kapely však podobné praktiky odsuzují. James tak učinil v nedávném rozhovoru pro švédský deník Dagens Nyheter, když toto konání označil za „smutné a absurdní”.

Lars se k problému vyjádřil následovně: „Mám z toho hrozný pocit. Žádný Iráčan mi nikdy nic hrozného neprovedl a já nechápu, proč bychom měli být zapleteni v takovémto hnusu. Co to takhle zkusit třeba s Venom, nebo s nějakými severskými death-metalovými kapelami? Jenže to by z toho pak nebyl šot do večerních zpráv, že? Vypadá to, že Metallica je občas používána jako charakteristická heavy-metalová kapela, a v tomto smyslu se o ní stále mluví.”

„Včera se mě někdo ptal, co s tím udělám. Co s tím mohu dělat - mám zavolat Georgi Bushovi a říct mu, ať svým generálům přikáže, aby pouštěli Venom?”

V červencovém čísle magazínu Spin si budete moci přečíst poměrně rozsáhlý článek o Metallice, jehož součástí je i rozhovor s Larsem Ulrichem:

Spin: „Poslední tři roky pro vás byly opravdu drsné. Kdy to bylo nejhorší?”
Lars: „V září 2001.”

Spin: „Jo, to byly časy.”
Lars: „(Smutný povzdech) To tedy byly. Toho léta jsme byli už tři týdny ponořeni do nahrávacího procesu, když James jednoho dne přišel do studia a řekl: ‚Jdu na pět týdnů na léčení.’ Nakonec se vrátil za čtyři měsíce. My jsme mezitím nechávali zesilovače stále zapnuté, a až v srpnu jsme si řekli: ‚No, možná bychom měli všechno vypnout a jít domů.’”

Spin: „Kdy sis uvědomil, v jak špatném stavu James byl?”
Lars: „Nedošlo mi to, dokud jsem jej nenavštívil v léčebném zařízení a neviděl, čím vším prochází. A poté v září, noc předtím, než jsme se měli opět setkat, mi zavolal a řekl: ‚Podívej, ještě na to nejsem připravený. A nevím, jestli kdy budu připravený. Ale dám ti vědět.’ To bylo morální dno, a já si pokládal otázku, jaká budoucnost před námi leží. Jako jeho bratr jsem v té chvíli chtěl běžet za ním, obejmout ho a zeptat se: ‚Jsi v pohodě?’. Ale jako člen Metallicy jsem měl chuť nakopat ho do zadku.”

Spin: „Pracovali jste na textech společně?”
Lars: „(Přitakává) Třeba jsme půl hodiny seděli společně v pokoji a jen tak jsme riffovali. Pak jsme šli hrát a James zpíval z, řekněme, deseti listů papíru od každého z nás. Pamatuji si, že když James řekl: ‚Byl bych rád, kdybyste mi pomohli s psaním textů,’ tak to byl zpočátku trochu šok a z naší strany nedůvěra. V té chvíli jsem věděl, že se všichni členové kapely začali skutečně rovnocenně podílet na kreativním procesu.”

Spin: „Váš skupinový terapeut byl tedy s vámi v jedné místnosti během jamování, skládání i nahrávání?”
Lars: „Prošel s námi všemi fázemi nahrávacího procesu.”

Spin: „Nové songy zobrazují různé duševní démony - ‚Get out of my head’ (‚Padej z mojí hlavy’), ‚I'll die if I lose control’ (‚Zemřu když ztratím kontrolu’) - velice přímo. Zdá se, jako by se hodně šílenství z vaší nedávné minulosti promítlo přímo do muziky.”
Lars: „To rozhodně. Ale není to nahrávka o léčení ze závislosti. Není to jako Beatles v Indii. Je to o tom posadit se a pochopit, kdo vlastně jsi.”

Spin: „V refrénu songu ‚Some Kind Of Monster’ se zpívá: ‚We the people / Some kind of monster’ (‚My lidé / Svým způsobem monstra’). Když teď v televizi běží obrázky bombardování, lze na to lehce nazírat jako na hořký komentář války.”
Lars: „Já jsem si vždy dával pozor, abych interview nezneužíval jako prostředek vyjádření svých politických názorů. Je jen málo lidí, které respektuji více než Toma Morella nebo Bona. Ale to neznamená, že chci Metallicu používat stejným způsobem, jakým oni používají své kapely.”

Spin: „Ale spor s Napsterem byl politického rázu. Jsi spokojen s tím, jak jste se nakonec mezi sebou vyrovnali?”
Lars: „V tom souboji nebylo vítězů, žádné otevírání šampaňského se nekonalo. Většina z té doby se mi dnes připadá jako sen. Byl jsem z toho překvapený jako kdokoli, kdo kdy vypovídal před porotou. Ale každý, kdo Metallicu alespoň trochu zná, také ví, že se vždy postavíme komukoli, kdo s námi vytírá podlahu. Takže jsem si říkal: ‚Jak jsem se sakra mohl za patnáct minut stát nejnenáviděnějším mužem rock'n'rollu?’ Byl to skutečně velice surrealistický zážitek, a stále mě bolí více, než jsem kdy dal najevo.”

Spin: „A kdy ses přes to dokázal přenést?”
Lars: „No, (smích) stále kvůli tomu chodím na osmihodinová terapeutická sezení.”

Dnes (pondelok 16. júna 2003) o 22:15 si vaše TV prijímače nezabudnite prepnúť na nemeckú stanicu Pro7. V relácii nazvanej "TV Total" vysielanej z Kolínu bude jedným z dvoch hostí práve Metallica. Moderátor Stefan Raab sa s ňou zrejme najprv porozpráva, kapela by si však v štúdiu mala aj zahrať, a to novinku „Frantic”, ktorá otvára nový album „St. Anger”. Celá relácia by sa mala skončiť o 23:15.

Během evropského propagačního turné se 27. května 2003 James a Kirk zastavili ve švédském hlavním městě Stockholmu, kde se James mimo jiné zúčastnil on-line chatu s fanoušky na internetových stránkách deníku Aftonbladet.

Otázka: „Které z vašich předchozích alb se nejvíce podobá ‚St. Anger’?”
James: „...And Justice For All.”

Otázka: „Jak vám to zatím šlape s novým spoluhráčem?”
James: „Rob je úžasný, byl předurčen k tomu, aby s námi hrál. Má úžasnou povahu a je skvělý baskytarista. Byl to snadný přechod.”

Otázka: „Chováte se ty a Lars k ostatním členům kapely tak strašně, jak to popisují média?”
James: „Dříve ano. Ale teď už ne.”

Otázka: „Tvá tři nejoblíbenější alba od Metallicy?”
James: „‚St. Anger’, ‚Ride The Lightning’, ‚The Black Album’.”

Otázka: „Jamesi, poté co jsi prošel léčením, piješ ještě?”
James: „Žádný alkohol.”

Otázka: „Jaká je nejlepší věc na turné?”
James: „Návrat domů. Ne, vážně... Asi je to ten oční kontakt s fanoušky v hledišti, kteří chápou, o co se na pódiu snažíme.”

Otázka: „Kdy a kde budete hrát příští rok ve Švédsku?”
James: „Ještě nevím. Ale bude to v rámci halového turné k ‚St. Anger’.”

Otázka: „Které švédské kapely rád posloucháš? Všiml jsem si, že na listening party byli pozváni Entombed, a ti patří k nejlepším.”
James: „Já mám rád skupinu ABBA (smích).”

Otázka: „Která kapela vás inspirovala k tomu, znovu přitvrdit?”
James: „Všechno, co slyším v rádiu, a co se mi nelíbí. Soft metal.”

Otázka: „Zajímalo by mě, jaká opatření byla přijata, aby ‚St. Anger’ neprosákl v mp3 na Internet?”
James: „Vše, co jsme nahráli, bylo uloženo v trezoru. Nic se nevynášelo ven ze studia.”

Otázka: „Se kterou osobou (živou či mrtvou) bys rád nahrál song?”
James: „Phil Lynott z Thin Lizzy.”

Otázka: „Můžeš mi poradit, jak se stát tak dobrým kytaristou, jako jsi ty?”
James: „Hmm...moc necvič.”

Otázka: „Který koncert Metallicy je tvůj nejoblíbenější? Moskva 1991?”
James: „Ano, buď ten, nebo vystoupení s Korn v Los Angeles Colosseum v rámci Summer Sanitarium 2000.”

Otázka: „Jaká je momentálně tvá nejoblíbenější muzika?”
James. „Kapela s názvem CKY.”

Otázka : „Co musím udělat, abych se stal bubeníkem Metallicy?”
James: „Tvé boty musí smrdět jako ocet.”

Otázka: „U které z kapel jsi nejvíce hrdý, že jsi měl tu možnost jet s ní na turné?”
James: „Těžká otázka...řekněme AC/DC (turné Monsters Of Rock) a Ozzy v roce 1986.”

Otázka : „Cítíte ve Švédsku přítomnost Cliffova ducha?”
James: „Ano, Cliffův duch žije stále v našich srdcích, ať už jsme kdekoli. Díky všem tazatelům, s láskou a úctou, James.”

Jak již bylo dříve řečeno, první zastávkou Metallicy na její evropském promo turné byl Berlín, kde se mimo listening party pořádala i krátká tisková konference se členy kapely. Zde jsou některé otázky a odpovědi, které během této události 26. května zazněly:

Otázka: „Proč se vaše nové album jmenuje ‚St.Anger’?”
James: „Všichni jsme se podíleli na psaní textů, a všichni jsme se shodli na názvu ‚St.Anger’. Tohle album je hodně odlišné od našich předchozích nahrávek. Všichni se na něm snažíme vyjádřit náš vztek. Vztek je často mylně interpretován jako forma násilí, jedná se však pouze o určitý pocit. A nejzdravější cestou, jak tento pocit vyjádřit, je muzika.”

Otázka: „Jamesi, brzy oslavíš čtyřicetiny, mám tím na mysli, že stárneš! Jakým způsobem tě tvůj věk ovlivňuje?”
James: „Hehe, díky moc, že jsi mi to připomněl. 40 let vypadá jako dlouhá doba, nicméně můj život byl většinou zaměřen na Metallicu, a ačkoli jsme toho už dost prožili, stále se cítíme tak mladí, jako když jsme začínali, a to především díky kapele. Moje mysl občas během vystoupení produkuje různé bláznivé nápady, zatímco tělo říká: ‚Zpomal Jamesi, to už je trochu moc’, ale v důsledku nás náš věk nikdy od ničeho neodradí.”

Otázka: „Právě jsme si poslechli celé album, a uvědomili jsme si, že na něm nejsou žádná sóla. Je pro to nějaký zvláštní důvod?”
Kirk: „Důvodem, proč na albu nejsou žádná sóla, je, že jsem žádná sóla nenahrál!”
Lars: „Já jsem nahrál všechna sóla. To je ten důvod.”
Kirk: „Tato nahrávka je založena na něčem trochu jiném, je dynamičtější, progresivnější a působivější, a my jsme zjistili, že sóla by změnila dynamiku songů. A já nejsem ve stavu, kdy bych musel někomu dokazovat, že sóla hrát umím.”
James: „Kirk se tentokrát více zaměřil na vokální stránku svého projevu.”

Otázka: „V Metallice bylo možné vypozorovat různé fáze vývoje. S Burtonem jste byli více heavy, když přišel Jason, zpomalili jste, hráli jste více balad a měkčí muziky, ačkoli on sám byl spíše do heavy-metalu, a s Robem nyní směřujete zpět ke kořenům.”
James: „Omyl, příteli, to Jason napsal všechny ty ‚balady’.”
Lars: „Už jsi slyšel EchoBrain? Poslechni si EchoBrain a bude ti to jasné.”

Metallica podepsala kontrakt se společností Vivendi Universal Games (VU Games), na jehož základě bude vytvořena počítačová hra inspirovaná tvorbou kapely. Ke slyšení bude samozřejmě hudba a dále hlasy hudebníků. Datum vydání bylo stanoveno na začátek roku 2005. Identita vývojářů, platforma, na níž hra poběží, ani definitivní název hry (pracovní název zní „Metallica: The Game“) zatím nebyly zveřejněny. Každopádně by mělo jít o „3rd person akci s hromadou aut, pestrým prostředím a spustou obzvláště tuhých protivníků“. Zatím se můžete podívat na 45-ti sekundový teaser (8.7 MB).

Zdroj: www.metalmania.cz

Na oficiálních stránkách Metallicy byly zveřejněny informace o singlu k „St. Anger”, který v Evropě vyjde v dvou dílech v této podobě:

CD 1:
1. St. Anger (studiová verze)
2. Commando
3. Today Your Love, Tommorow The World

CD 2:
1. St. Anger (video)
2. Now I Wanna Sniff Some Glue
3. Cretin Hop

7-mi palcový vinyl:
Strana A: St. Anger
Strana B: We're A Happy Family

Japonská verze bude obsahovat všechny tracky na jednom CD, avšak videoklip „St. Anger” na ní bude chybět. Všechny skladby kromě „St. Anger” pocházejí od Ramones a byly původně nahrány pro jejich tribue album „We're A Happy Family”, na který Metallica nakonec dodala „53rd & 3rd”.

Z oficiální tiskové zprávy (k vidění na Metallica.com):

Vzhledem k nevídanému zájmu fanoušků a také k faktu, že v oběhu se již objevily nekvalitní pirátské verze alba ‚St.Anger’, posunula společnost Elektra datum vydání této nahrávky na čtvrtek 5. června 2003.

Elektra se spolu s Metallicou rozhodla učinit toto mimořádná opatření, aby zabránila rozšíření falešných kopií na trhu. Samotná kapela tento krok otevřeně podpořila, aby měla jistotu, že si její příznivci poslechnou nové album takové, jaké jej Metallica chtěla mít: hlasité a nefalšované. Podle mluvčího Elektry je Metallica první rockovou kapelou, která byla nucena vzhledem k výše zmíněným okolnostem posunout datum vydání.

U příležitosti vydání ‚St.Anger’ připravila Metallica pro své příznivce i několik dalších překvapení.

Jak již bylo řečeno dříve, každý, kdo nové album zakoupí, získá spolu s ním i soukromý číselný kód, a tím i přístup na stránky www.metallicavault.com, kde si bude moci stáhnout moře dosud nevydaných živých vystoupení Metallicy.

O bonusovém DVD, které bude k albu přibaleno, již jistě všichni vědí. Avšak aby nás Metallica na tuto lahůdku ještě více navnadila, připravila pro nás hru s názvem "Honba za pokladem". Počínaje 3. červnem se na jedenácti různých webových stránkách objeví jedenáct různých streaming videozáznamů, pocházejících z DVD. O jaké stránky se jedná, to by již měli vyluštit samotní fanoušci, pro které jsou na www.metallica.com připraveny nápovědy, které by je měly k jednotlivým klipům dovést. I když jsou tyto nápovědy občas těžko přeložitelné do češtiny, pokusím se je zde uvést tak, aby se jejich původní smysl neztratil:

Site 1: Společnost, která produkuje skvělé sportovní videohry
Site 2: Vaše ‚Gatesovská’ brána k nejnovější muzice a hudebním novinkám
Site 3: Tam, kde se odpaluje nová muzika
Site 4: Zápasník sumo mezi webovými stránkami
Site 5: Stránky, kde se hudba, filmy, technologie a soutěže syntetizují v něco ‚netového’. Oops, chtěli jsme říct ‚nového’
Site 6: Vysoce toxické rádio jižně od hranic USA
Site 7: Němečtí tvůrci Icon
Site 8: Stejný site jako v prvním případě, avšak u protinožců
Site 9: Le ringtones et Le logos (vyzváněcí tóny a loga - jazyk, ve kterém je nápis, napovídá původ stránek)
Site 10: Magazín/site, jehož jméno se rýmuje s twang
Site 11: "." music

Že jste objevili ty správné stránky poznáte podle banneru Metallicy, který na nich bude umístěn (avšak až od 3.června, do té doby ne).

Občas bude těžké uvedené stránky nalézt, zvláště pak díky jistým specifikům původní anglické verze nápověd. Proto pokud rozumíte alespoň trochu anglicky, shlédněte originály na www.metallica.com - snad vám napoví více. Na Internetu se již objevily předběžné odhady názvů jednotlivých websitů, takže až ověřím jejich platnost, zveřejním je ve fóru, abych těm, kteří si hledání přece jen chtějí zkusit, nekazil potěšení.

Už túto nedeľu, 8. júna 2003, odvysiela MTV Europe priamy prenos z koncertu Metallicy na festivale Rock am Ring. „A Night With Metallica”, ako MTV prenos nazvala, sa začne už o deviatej večer zábermi zo zákulisia, trvajúcimi približne hodinu. Mali by ste tak uvidieť Jamesa, Larsa, Kirka a Roberta počas príprav na vystúpenie.

Podľa webstránky MTV Europe bude koncert vysielať naživo všetkých 10 európskych kanálov televízie MTV, ktorých signál prijíma spolu 110 miliónov domácností.

Festival Rock am Ring sa koná každoročne na okruhu Nürburgring v Nemecku. Trvá tri dni, tento rok sa začne v piatok 6. júna. Metallica si zahrá na záver tretieho dňa, posledný deň pred vydaním jej dlhoočakávaného albumu „St. Anger”. Súbežne s festivalom Rock am Ring sa v nemeckom meste Norimberg koná festival Rock im Park, ktorý máva takmer rovnaký zoznam účinkujúcich. Tu Metallica vystúpi už v prvý deň, teda v piatok, 6. júna 2003. Na oboch festivaloch skupina hrala už v roku 1999 a podobne ako vtedy, aj tento rok vám sprostredkujem zážitky z vystúpení Metallicy na týchto festivaloch „z prvej ruky”.

Takže nezabudnite - v nedeľu 8. júna o 21:00 na MTV.