Všetko začína pomaly nasvedčovať tomu, že školopovinní fanúšikovia Metallicy zažijú snáď ten najkrajší začiatok prázdnin, aký si dokážu predstaviť, a ani tým ostatným leto nezačne najhoršie - Metallica totiž podľa kolujúcich zákulisných informácií vystúpi vo štvrtok 1. júla 2004 v Českej republike! Správa pochádza od ľudí z koncertnej agentúry Interkoncerts, ktorá by mala koncert organizovať. Žiadne bližšie informácie zatiaľ nemám k dispozícii, agentúru som však kontaktoval a na odpoveď čakám. Než sa však začnete na koncert tešiť, počkajte si radšej na jeho potvrdenie oficiálnou stránkou kapely (Metallica.com).

Na túto novinku ma upozornil Disposable Hero z Prahy, ktorý mi preposlal odpoveď z agentúry Ozzy & Potkan (z 24. januára) na jeho otázku, či budú organizovať zájazd na koncert v Poľsku:

„Ahoj, před týdnem jsme Vám odpovídali na Váš dotaz - zájem o Metalliku v zahraničí. Včera jsme obdrželi aktuální zprávu o termínu konání koncertu Metalliky v ČR - 1. 7. 2004. Místo a cena vstupenek bude ještě upřesněna. Za této situace patrně upustíme od úmyslu pořádat zájezdy na Metalliku do zahraničí. Zájezd (vstupenka + doprava by např. do Mnichova podle předběžné kalkulace stál 2 900 Kč a to je ve srovnání s cenovou relací lístků v ČR podstatně více. Pokud by přesto trval zájem o výjezdy do Německa i Polska, můžeme na přání tyto akce ještě do zájezdové nabídky zařadit. Zatím s pozdravem Ozzy a Potkan.”

Ešte raz opakujem, že zatiaľ to nie je oficiálne. Ak budeme mať k dispozícii akékoľvek ďaľšie informácie, ihneď sa to dozviete. Ak viete alebo ste zistili niečo, o čom ste sa tu nedočítali, prosím neváhajte mi to oznámiť na adrese metallica@zoznam.sk.

A je tu opět žebříček největších metalových kytaristů všech dob, tentokrát sestavený redaktory magazínu Guitar World, podle jejichž slov se „nejedná o to, kdo dovede hrát rychleji, techničtěji či s větším ‚feelingem’ (ačkoli mnoho hráčů z našeho seznamu má ve svém toulci všechny tyto šípy). Je to spíše pocta těmto skvělým mužům, kteří serou železo a močí nerezové žiletky vždy, když zapojí kytaru do zesilovače.”

Pořadí je následující:

01. Tony Iommi (BLACK SABBATH)
02. Kirk Hammett & James Hetfield (METALLICA)
03. Angus & Malcolm Young (AC/DC)
04. Randy Rhoads (OZZY OSBOURNE)
05. Eddie Van Halen (VAN HALEN)
06. Jimmy Page (LED ZEPPELIN)
07. Dimebag Darrell (PANTERA, DAMAGEPLAN)
08. Zakk Wylde (OZZY OSBOURNE, BLACK LABEL SOCIETY)
09. Adam Jones (TOOL)
10. Kerry King & Jeff Hanneman (SLAYER)
11. Dave Murray & Adrian Smith (IRON MAIDEN)
12. Jimi Hendrix
13. Glen Tipton & K.K. Downing (JUDAS PRIEST)
14. Ace Frehley & Paul Stanley (KISS)
15. Slash (GUNS N' ROSES)
16. Ritchie Blackmore (DEEP PURPLE, RAINBOW)
17. Yngwie Malmsteen
18. Joe Perry & Brad Whitford (AEROSMITH)
19. Dave Mustaine & Marty Friedman (MEGADETH)
20. Chuck Schuldiner (DEATH)
21. Brian May (QUEEN)
22. Michael Schenker (MSG, UFO)
23. Nigel Tufnel (SPINAL TAP)
24. Jeff Beck
25. Tom Morello (RAGE AGAINST THE MACHINE)
26. Head & Munky (KORN)
27. John Petrucci (DREAM THEATER)
28. Kim Thayil (SOUNDGARDEN)
29. Vivian Campbell (DEF LEPPARD)
30. Daron Malakian (SYSTEM OF A DOWN)
31. Scott Ian (ANTHRAX)
32. Tom G. Warrior (CELTIC FROST)
33. Chris Degarmo & Michael Wilton (QUEENSRYCHE)
34. C.C. Deville
35. Marten Hagström & Fredrik Thorndendal (MESHUGGAH)
36. Alex Lifeson (RUSH)
37. Paul Gilbert (MR. BIG, RACER X)
38. Jerry Cantrell (ALICE IN CHAINS)
39. Mantas (VENOM)
40. Jason Becker (DAVE LEE ROTH)
41. Phil Collen & Steve Clarke (DEF LEPPARD)
42. Mikael Akerfeldt & Peter Lindgren (OPETH)
43. Fast Eddie Clarke (MOTÖRHEAD)
44. Nuno Bettencourt (EXTREME)
45. Warren DeMartini (RATT)
46. Mick Mars (MÖTLEY CRÜE)
47. George Lynch (DOKKEN)
48. Ted Nugent
49. Jake E. Lee (OZZY OSBOURNE, BADLANDS)
50. Rudolf Schenker & Uli John Roth (SCORPIONS)
51. Oystein "Euronymous" Aarseth (MAYHEM)
52. Scott Gorham & Brian Robertson (THIN LIZZY)
53. Steve Vai (DAVE LEE ROTH)
54. Reb Beach (WINGER, DOKKEN)
55. Trey Azagthoth (MORBID ANGEL)
56. John Sykes (THIN LIZZY, BLUE MURDER)
57. Hank Shermann & Michael Denner (MERCYFUL FATE)
58. Richie Sambora (BON JOVI)
59. Jon Donais & Matt Backhand (SHADOWS FALL)
60. Stephen Carpenter (DEFTONES)
61. Alex Skolnick & Eric Peterson (TESTAMENT)
62. Brian Tatler (DIAMOND HEAD)
63. John Christ (DANZIG)
64. Scott "Wino" Weinrich (THE OBSESSED)
65. Pepper Keenan & Woody Weatherman (C.O.C.)
66. Tommy Victor (PRONG)
67. Leslie West (MOUNTAIN)
68. Vernon Reid (LIVING COLOUR)
69. Glen Buxton & Michael Bruce (ALICE COOPER)
70. Bjorn Gelotte & Jesper Stromblad (IN FLAMES)
71. Jim Matheos (FATES WARNING)
72. Gary Holt & Rick Hunolt (EXODUS)
73. Donald Buck Dharma Roeser (BLUE ÖYSTER CULT)
74. Michael Amott (ARCH ENEMY)
75. Robert Fripp (KING CRIMSON)
76. Andre Olbrich (BLIND GUARDIAN)
77. Joe Satriani
78. Frank Hannon & Tommy Skeoch (TESLA)
79. Ty Tabor (KING'S X)
80. Mark Morton & Will Adler (LAMB OF GOD)
81. Dino Cazares (FEAR FACTORY)
82. Pete Townshend (THE WHO)
83. Jon Schaffer (ICED EARTH)
84. Timo Tolkki (STRATOVARIUS)
85. Neil Young
86. Abbath Doom Occulta (IMMORTAL)
87. Kai Hansen (GAMMA RAY)
88. Uffe Cederlund & Alex Hellid (ENTOMBED)
89. Leigh Stephens (BLUE CHEER)
90. Jim Martin (FAITH NO MORE)
91. Michael Romeo (SYMPHONY X)
92. Bill Steer (CARCASS)
93. Piggy (VOIVOD)
94. Tony Bourge (BUDGIE)
95. Sammy Hagar (VAN HALEN)
96. Alexi Laiho (CHILDREN OF BODOM)
97. Akira Takasaki (LOUDNESS)
98. Michael Angelo
99. John Kay & Michael Monarh (STEPPENWOLF)
100. Nick Bowcott (GRIM REAPER)

Po delší době opět něco o Jasonovi. Na stránkách jeho nahrávací společnosti Chophouse Records si můžete poslechnout tři songy, které Jason (alias Jaylor) spáchal spolu s bubeníkem Stevenem Wiigem (alias Swiiglorem) a basákem Joe Ledesmou (alias Joefusem) pod hlavičkou stoner punk-metalového projektu Papa Wheelie.

Jason, jenž v kapele obstarává zpěv a kytaru (!), komentoval skladby takto: „Ten nejhlasitější metal na dvou kolech je naživu a daří se mu dobře. Už osm let na trati a pořád nám to šlape, zkoušku po zkoušce, jízdu po jízdě, čím dál tím silnější. A naše kola se na cestě nahoru otáčejí stále rychleji. Zde máte nejnovější ochutnávku toho, kam Papa Wheelie v poslední době zavítal.“

Songy si můžete poslechnout ve streaming formátu na těchto lokacích:

1. Body Count (Real Audio)
2. Roller (Real Audio)
3. Fastback (Instrumental) (Real Audio)

Na stránkách Chophouse Records naleznete také profil Papa Wheelie.

Ačkoli od vydání ‚St. Anger’ uplynulo již více než šest měsíců, bubeník Lars Ulrich se v rozhovoru pro server The Age vyjádřil, že rozhodně nelituje způsobu, jakým byla nahrávka naprodukována.

„Už je tomu šest nebo osm měsíců, a já si uvědomuji, že jsme nahráli nesmírně agresivní a odvážné album. Nyní to mohu posoudit daleko lépe, než v dubnu (2003 - pozn. Michal), kdy jsme jej dokončovali, a kdy mým hlavním posláním bylo nedovolit různým ‚znečišťovatelům’, aby jej ‚zředili’.”

„Je to dost agresivní, pokurvená nahrávka a já chápu, že ji někteří lidé neustojí. Ale díky tomu si jí vážím ještě více. Vždy, když si ji pustím, vyhodí mi hlavu do povětří. Je jednoduše dost silná. A já jsem pyšný na to, že jsme měli odvahu udělat album naplněné 75-ti minutami nesmiřitelné agrese.”

V interview Lars dále komentuje nekonečnou debatu o tzv. „zaprodání se” Metallicy: „To je jedna z věcí, se kterými se potýkáme už léta. Občas slyším sám sebe říkat, že Metallica není heavy-metalová kapela a další podobné nesmysly, i když je jasné, že co se muziky týče, Metallica heavy-metalovou kapelou je. Jenže jsme se vždy snažili bojovat proti různým předsudkům, které o heavy-metalu panují.”

„Jak máš vypadat, jak se máš chovat, tyhle věci jsem vždy pokládal za příliš omezující, vždy jsem v nich spatřoval rozpor, protože pokud je rock'n'roll o svobodě, úniku a individualitě, není ono značně konzervativní smýšlení heavy-metalové komunity poněkud paradoxní?”

Baskytarista Robert Trujillo se v rozhovoru pro Australian Associated Press svěřil, že momentální koncertní šňůra po Austrálii je pro Metallicu vítanou pauzou: „Právě jsme dokončili velká halová turné po Evropě a Austrálii, a zanedlouho se chystáme sjezdit celé Státy, ale mezitím hrajeme na letním festivalovém turné po Austrálii... Je to přesně jako o prázdninách. A je to skvělé i v tom, že pro mne a pro Kirka to není jen o muzice, ale i o oceánu.”

Rob chce v Austrálii využít každé volné chvilky mezi koncerty k surfování a věří, že je to skvělý způsob, jak Austrálii poznat: „Nejenže si zahrajeme na těch velkých stadionech pro 40 000 lidí, navíc budeme moci nasát atmosféru zdejší surfařské komunity, a to se mi na tom líbí.”

„Možná si myslíte, že vzhledem k postavení naší kapely máme i velká ega, ale tak to není. Nepřemýšlíme o tom, kolik milionů nahrávek bychom mohli prodat - je to o tom, snažit se vydat ze sebe to nejlepší a zároveň si při tom užít.”

Frontman skupiny Godsmack Sully Erna hovořil nedávno se serverem MTV.com na téma společného turné jeho kapely a Metallicy po Spojených státech:

„Je to jako splněný sen. Tohle turné jsme chtěli udělat už hrozně dávno, a konečně je k tomu příznivá konstelace planet. Měli na výběr několik kapel a vybrali si nás, což nás nesmírně těší, protože je to pocta. Těšíme se, až spolu Ameriku kompletně rozdrtíme.”

Metallica a Godsmack spolu nedávno odehráli čtyřtýdenní šňůru po Evropě. Počáteční tréma z vystupování se svými vzory Ernu rychle přešla: „Nejdřív jsme si nebyli jistí, jestli budou v pohodě. Ale jsou to ti nejskvělejší lidé, jaké jsme kdy potkali. Dokonce jsem Jamesovi řekl: ‚Díky, že jste nám dokázali, že 20 let neobdivujeme špatnou kapelu.’”

Bubeník Godsmack Shannon Larkin k tomu dodává: „Bylo to neskutečné. Hetfield s námi trávil hodně času, jezdil v našem tour-busu, o volných dnech nás bral na večeři. Pořád jsem na něj zíral a říkal si: ‚Bože, to je Hetfield!’”

James Hetfield poskytl před vystoupením Metallicy v Aucklandu rozhovor žurnálu The New Zealand Herald.

Otázka: „Teď hrajete na ‚Big Day Out’ a v minulých letech jste se rovněž zúčastnili několika festivalů, co vás na nich tak přitahuje, v čem jsou lepší než vaše vlastní show?”

James: „No, myslím, že pro nás má kouzlo obojí, někdy jsme prostě headlineři,třeba teď v Austrálii hrajeme s The Datsuns jako s předskokany, ale v tomto případě...o ‚Big Day Out’ jsme už hodně slyšeli, a nikdy jsme si na něj neudělali čas. A je vždy skvělé, když po tolika letech naší existence najdeme něco, co jsme ještě nezkusili. Navíc si tady užijeme letního počasí.”

Otázka: „Jak se liší váš festivalový setlist, když jej srovnáme s vašimi vlastními vystoupeními?”

James: „No, nehrajeme tak dlouho, asi tak jen dvě hodiny, místo tří nebo tak (smích).”

Otázka: „Tak dlouho?”

James: „Je to dost dlouho pro naše staré, vytřepané krky. Dvě hodiny je natenhle typ festivalu docela dlouhá doba, navíc když se kouknete na program, hraje tady hodně dalších kapel. Takže se to snažíme trochu zkrátit, lidé jdou na festival většinou proto, aby si poslechli vaše nejlepší songy, a my máme...ahh...no asi tak dva dobré, takže se je snažíme co nejvíc natáhnout (smích).”

Otázka: „Které z vašich nejstarších songů stále hrajete? Když prohlížím vaše nedávné setlisty, vidím i pár věcí z ‚Kill 'Em All’.”

James: „No jasně. Hrajeme všechno od ‚Kill 'Em All’ až po ‚St. Anger’, třeba ‚Seek & Destroy’ je vždycky skvělé hrát.”

Otázka: „Které skladby hrajete nejraději, a které mívají největší odezvu?”

James: „Momentálně si dost dobře vedou songy ze ‚St. Anger’, potom věci jako ‚For Whom The Bell Tolls’, ‚Nothing Else Matters’, ty vždycky spolehlivě rozhýbají dav, prostě cokoliv, do čeho se publikum může zapojit, při čem může zpívat, jako ‚Master Of Puppets’, mé hlasivky si pak aspoň trochu odpočinou (smích).”

Otázka: „‚St.Anger’ si vede dobře?”

James: „No, během songů z něj si rozhodně neodpočinu.”

Otázka: „Vedle toho, že se věnuješ tisku, jaké jsou tvé pravidelné předkoncertní rituály, co budeš během příštích pár hodin dělat?”

James: „Když jsou rozhovory u konce, obvykle se trochu najíme, potom jdeme na meet-and-greet se členy fanklubu, musíme také trochu poklábosit se zástupci nahrávacích firem a jejich hosty, a pak už pomalu začneme chystat naši ‚výzbroj’.”

Otázka: „Hovoříte mezi sebou v kapele před koncertem hodně?”

James: „Jasně, když dokončíme setlist, bavíme se většinou o tom, co jako výplň mezi jednotlivými songy funguje a co ne, jestli tam dáme to nebo ono. Pak jdeme do místnosti s názvem ‚Tuning and Attitude’, jejíž název hovoří za vše, vylaďujeme se, připravujeme se, snažíme se ze sebe setřást rez, nabudit se, říct malou modlitbičku...a pak všem nakopat zadek!”

Otázka: „A jak probíhá vaše pokoncertní ‚zklidňování’?”

James: „Doplňujeme tekutiny, dáme si sprchu, pokoušíme se přestat potit, něco pojíst...já se většinou prostě jen snažím dát si pohov, zchladnout.”

Otázka: „Nejdeš třeba ven?”

James: „Záleží na tom, co se tam děje, jestli tam zrovna probíhá nějaká speciální událost, třeba na Novém Zélandě hrajeme jen jednu show, takže kdyby po ní byla nějaká akce, zastavil bych se tam a pozdravil se s pár lidmi.”

Otázka: „Tento týden bude mít na filmovém festivalu Sundance premiéru dokument o Metallice s názvem ‚Metallica: Some Kind Of Monster’ - viděl jsi ten film?”

James: „Jo, viděl jsem ho.”

Otázka: „Líbíl se Ti?”

James: „Jasně, viděl jsem jej jednou a to mi stačilo (smích).”

Otázka: „Byl natáčen během procesu nahrávání ‚St.Anger’, mám pravdu?”

James: „Přesně, dva roky útrap, Jason odešel, já šel na léčení, nevěděli jsme,jestli budeme jako kapela pokračovat dál, takže fakt, že tam byla od začátku přítomna kamera, je docela zajímavý. Původně to měl být obvyklý film o natáčení alba, ale nakonec je z toho něco více.”

Otázka: „Něco podobného přece probíhalo během natáčení ‚Černého alba'.”

James: „Ano, ale tohle je daleko hlubší. Je to o našich soukromých životech,hádkách, bojích.”

Otázka: „O tom je i moje následující otázka. Dave Mustaine je ve filmu také,nemám pravdu?”

James: „Ano, je tam.”

Otázka: „Jaké jsou vaše současné vztahy?”

James: „V pohodě.”

Otázka: „Udržujete nějaký stálejší kontakt?”

James: „No, však víš, máme něco společného, snažíme se oba zůstat čistí,momentálně spolu moc nekomunikujeme, o to se snažíme především v kapele, mezi námi čtyřmi. Nebyl jsem při tom, když Davea natáčeli, hledal jsem zrovna svou vlastní duši.”

Otázka: „Starší thrashové kapely, Exodus, Nuclear Assault, Death Angel se dávají opět dohromady a vyjíždějí na turné, co si o tom myslíš?”

James: „Skvělé.”

Otázka: „Sledujete ty skupiny nějak blíže? Kirk byl před lety členem kapely Exodus...”

James: „Kirk byl členem Exodus, i oni si prošli svými krušnými časy, jejich původní zpěvák zemřel, co se týče ostatních kapel, všechny byly při tom, když jsme vyrůstali a začínali.”

Otázka: „A teď jsou zpátky a opět hrají.”

James: „Je to skvělé, pokud to chtějí dělat, proč ne...chci říct, že z toho mám dobrý pocit, některé kapely přežily, některé si potřebovaly dát pauzu a znovu se objevit teď, když se metal začíná opět dávat dohromady.”

Otázka: „Jaké je poslední metalové album, které sis koupil, za které jsi skutečně zaplatil?”

James: „Metal...hmmm, co považuji za metal...Mars Volta...ale to není metal v pravémslova smyslu, Queens Of The Stone Age...”

Otázka: „Chceš říct, že se o ty tvrdší kapely moc nezajímáš?”

James: „Myslíš třeba ty death-metalové?”

Otázka: „No, v současné době existuje široké spektrum kapel, jímž se říká metalové, myslím prostě něco tvrdšího...”

James: „Třeba Hatebreed...”

Otázka: „Hatebreed tu byli minulý rok, byli výborní.”

James: „Přesně, a my se navíc k těmto věcem z nějakého důvodu obvykle dostaneme zadarmo, takže je to skvělé (smích)!”

Otázka: „Fajn, jen jsem si chtěl udělat představu o tom, co zrovna posloucháš.”

James: „Jo, občas něco od někoho dostaneme, takže je fajn si to pustit a zjistit, co se děje v okolním světě, někdy se ti totiž může stát, že zůstaneš svázaný vlastním materiálem, a já rozhodně neposlouchám dokola jen naše věci. Když jsi právě dokončil album a soustředíš se na svůj materiál, nevnímáš, co se zrovna hraje kolem tebe. A když natáčíš album, neodpočinou si tvoje uši tím, že budeš poslouchat Hatebreed (smích).”

Otázka: „Je to poměrně nedávno, co jste nové album vydali, navíc to bylo celkem dost dlouho po jeho předchůdci, existují už přesto nějaké plány ohledně následovníka?”

James: „Máme spoustu songů, které jsme nepoužili na ‚St.Anger’, může jich být tak 18. Možná, že je někdy nějak vydáme, některé z nich bychom mohli ještě vylepšit, nicméně nedostatkem nového materiálu rozhodně netrpíme, vždy, když jsme v místnosti ‚Tuning and Attitude’, přijdeme na něco nového.”

Otázka: „Stále píšete?”

James: „Nemůžeme nepsat, něco takového v sobě prostě jen tak nevypneš.”

Otázka: „Vím, že jste letos byli nominováni na Grammy, znamená to pro tebe něco?”

James: „Samozřejmě. Zvláště když už se v tomhle kolotoči pohybuji 22 let. I když mezi touto a poslední Grammy je trochu mezera.”

Otázka: „Poslední byla za ‚Černé album’?”

James: „Myslím, že to bylo ‚The Call of Ktulu’ z ‚S&M’, ale stejně je stále skvělé být nominován.”

Otázka: „Podstatnou část tohoto roku strávíte na turné, co dalšího podle tebe budoucnost pro příští rok chystá?”

James: „Tento rok budeme opravdu hodně na cestách, i když ne tak moc, jako v minulých letech, budeme si dělat přestávky, abychom mohli být doma s rodinami, však víte, naše děti vyrůstají, o to nechceme přijít, a na počátku příštího roku snad začneme znovu nahrávat.”

Joe Berlinger, jeden z tvůrců očekávaného dokumentu „Some Kind Of Monster” poskytl nedávno listu the Journal News rozhovor, v němž opět trochu poodhalil, co vše se za projektem, jenž si svou premiéru odbude ve středu 21. ledna na festivalu Sundance v Park City v americkém Utahu, skrývá.

Film, jenž Joe natočil spolu s Brucem Sinofskym, má již předem zajištěné početné publikum, složené především z teenagerů a lidí mezi dvacítkou a třicítkou, převážně příznivců kapely. Berlinger denně nachází ve své mailové schránce kolem pětadvaceti dotazů od fanoušků, kde že budou moci film shlédnout. Doufá však, že se mu podaří zaujmout i diváky, kteří se nezajímají o Metallicu, ale především o dokumentární filmy.

„Naším cílem je zasáhnout širší spektrum, přitáhnout publikum, které sleduje věci jako ‚Capturing the Friedmans’ nebo ‚Fog of War’,” komentuje záměry tvůrců Joe. „Ale když říkám lidem mého věku nebo starším, že jsem právě strávil tři roky svého života natáčením dokumentu o Metallice, setkávám se většinou s nechápavými výrazy a dvěma otázkami: ‚Kdo je Metallica?’ a ‚Proč ses do něčeho takového pustil?’”

Samotný fakt, že film odstartuje právě na festivalu Sundance, dává divákům určité věrohodné vodítko, že spatří něco vážnějšího, než jen obyčejný koncertní film nebo propagaci heavy-metalových bohů.

„Nechci, aby se ‚Some Kind Of Monster’ dostal do podvědomí jako nějaké ‚fanouškovské vyznání lásky’, říká k tomu Berlinger. „Chci, aby se s ním zacházelo stejně jako s ‚Brother's Keeper’ (film, který Berlinger a Sinofsky natočili v roce 1992 a jenž následně získal cenu jak na festivalu v Sundance, tak od newyorských filmových kritiků - pozn. Tomáš), a proto začínáme právě v Sundance.”

„Je to věc vnímání. Lidé předpokládají, že Metallica musí být parta povrchních týpků, co jenom paří a chlastají pivo. A já vám tady za sebe říkám, že se vám nemusí líbit jejich hudba, ale určitě lépe pochopíte, jací skutečně jsou.”

Práce na filmu započaly, když se Metallica vydala v roce 2001 do studia natáčet nové album. V té době se kapela právě podrobovala skupinové terapii pod vedením specialisty Phila Towlea, který měl pomoci uvolnit napětí, které mimo jiné zapříčinilo odchod dlouholetého baskytaristy Jasona Newsteda. A tvůrci dokumentu měli svolení natáčet jak tvůrčí a nahrávací proces, tak tato terapeutická sezení.

Berlinger k tomu říká: „První dva měsíce jsme si nebyli jistí, jestli vůbec máme nějaký materiál pro film, protože jsme natáčeli převážně terapii a obyčejné jamování. Nicméně všechny životní cesty mají své nečekané zatáčky.”

V tomto případě byl onou nečekanou zatáčkou odchod kytaristy Jamese Hetfielda, který po jedné z hádek s Larsem opustil nahrávací místnost a rozhodl se nastoupit do protialkoholní léčebny. Navzdory nepříjemné hrozbě, že se Metallica rozpadne, Berlinger a Sinofsky pokračovali v natáčení zbývajících členů kapely.

„Když James odešel a kapela se pomalu rozpadala, neměli jsme ponětí, co dělat,” hovoří o svých tehdejších pocitech Berlinger. „Naštěstí Lars rozhodl, že natáčení bude pokračovat. A my si říkali, že buď zdokumentujeme zánik kapely, nebo její znovuzrození. Nakonec jsme měli 1600 hodin materiálu.”



Dokument byl pro Berlingera zároveň dobrou rekonvalescencí poté, co jeho hraný režijní debut „Book Of Shadows: Blair Witch II” zcela propadl. Režisérovým původním záměrem bylo si tak trochu udělat legraci z originálu, avšak studio jeho verzi kompletně přestříhalo a udělalo z ní béčkový horor. Za výsledek však kritici učinili odpovědným Berlingera.

„Byl jsem zničený - byl jsem přesvědčený, že má kariéra je u konce,” vzpomíná tvůrce. „Takže jsem chtěl práci, která by mě od Hollywoodu dostala tak daleko, jak je to jen možné. A trávit čas v San Franciscu s rockovou kapelou mi připadalo jako dostatečná vzdálenost.”

Dokument poskytuje až překvapivě intimní pohled na krizi kapely. Skrze záběry z terapie ukazuje zranitelnost jednotlivých členů kapely, střety jejich osobností, jejich pochybnosti o vlastních tvůrčích instinktech. Jedná se o fascinující náhled na skupinu, která ač je na vrcholu, musí se neustále potýkat s různými třenicemi a zraněnými city, stejně jako jakákoli obyčejná rodina.

„Tento dokument je pro diváka oknem jak do lidských vztahů, tak do kreativního procesu,” říká Berlinger na závěr. „Půjdete na něj s pocitem: ‚Jakou hloubku mohou takoví chlápci mít?’, ale nakonec zjistíte, že se jedná o nesmírně hluboký, spirituální film, jakkoli divně to zní.”

Spolu s blížící se premiérou „Some Kind Of Monster” byly odstartovány i oficiální stránky dokumentu, SomeKindOfMonster.com, na kterých časem naleznete exkluzivní fotografie, propagační materiály pro tisk, informace o tvůrcích, kritiky na film a mnoho dalšího.

V stredu 14. januára priletela Metallica do Aucklandu na Novom Zélande. Kirk a Rob strávili dva dni surfovaním na pláži v meste Raglan, kde sa im takmer podarilo ubrániť sa záujmu ostatných rekreantov. Noc zo stredy na štvrtok strávili v zálive Whale Bay, vo štvrtok predpoludním sa najedli v Tongue and Groove Cafe v Radlande a potom už vyrazili na vlny.

Miestnu Te Wewiri redaktor lokálnych Waikato Times vo štvrtok „pristihol”, ako sa s Kirkom a Robom rozpráva bez toho, že by tušila, o koho ide.

„Boli milí. Sú z Ameriky,” povedala Te Wewiri, mysliac si, že sa porozprávala s turistami.

Bodyguard Metallicy, údajne jednoznačne najurastenejší človek na celej pláži, povedal, že dvojica je náruživými surfistami a chce v kľude relaxovať a že nebude poskytovať rozhovory.

Raglanský surfista Miles Ratima zobral oboch členov Metallicy v stredu do mesta Piha, povedal však, že sa zamilovali do Raglanu. „Myslia si, že je tu nádherne, chcú sa sem vrátiť.” Ratima mal v pláne navštíviť piatkový koncert Metallicy v Aucklande. „Milujem Metallicu, a teraz ešte viac ako predtým.”

Vo štvrtok ešte Metallica absolvovala na štadióne Ericsson zvukové skúšky, a v piatok večer tu definitívne otvorila svoje ďaľšie krátke turné. O tom sa ale už čoskoro dočítate v samostatnom článku.

Po dlhšom čase Metallica privítala Nový rok opäť na javisku. Možno si ešte pamätáte, že naposledy tomu tak bolo koncom roka 1999 v Detroite. Silvestrovský koncert sa tentoraz konal v Las Vegas, presnejšie v klube The Joint, ktorý je súčasťou Hard Rock Hotelu.

Po obvyklých zvukových skúškach bolo do klubu vpustených približne 200 fanúšikov, aby sa aj s Metallicou zúčastnili nakrúcania skladby „The Unnamed Feeling” pre televíziu Fox. Kapelu priamo z klubu uviedla Paris Hiltonová, ktorá bola v decembri vďaka uniknutému súkromnému a veľmi pikantnému videozáznamu jedným z najvyhľadávanejších pojmov na internete vôbec. Televízia záznam odvysielala ešte v ten večer v rámci svojho silvestrovského programu (hoci pred strednou časťou s textom „Get the fuck out of here...” Metallica na Foxe, aspoň na Silvestra, skončila).

Potom prišiel rad na samotný koncert. Ten videlo približne 1850 fanúšikov, ktorí napriek cenám 300 a 500 dolárov za lístky vypredali koncert len za 20 minút na to, ako v septembri začal ich predaj. Predkapelou bola skupina Systematic.

V čase, keď ručičky na hodinkách prekročili dvanástu hodinu, hrala Metallica jednu zo svojich najznámejších skladieb vôbec, legendárnu „One”. Po nej, zhruba v polovici koncertu, sa začalo odpočítavanie, s ktorým Metallice pomohol aj Shavo Odadjian, basgitarista skupiny System of a Down. Po odpočítaní, objatiach, bozkoch a telefonátoch z mobilov svetlá v sále opäť zhasli a takmer 2 a pol hodinová show mohla pokračovať ďalej. Nebola však celkom bez problémov - kapela musela niekoľkokrát čakať a raz dokonca prerušiť skladbu, aby technici mohli dať veci do poriadku. Rob mal niekoľkokrát problémy so spätnou väzbou svojej basy. James to vtipne okomentoval slovami „tuším sme to tu zničili.”



Za zmienku stojí, že Robert v tomto klube v roku 2003 už hral - bolo to 17. marca, jeho posledný koncert s Ozzym.

Setlist večera vyzeral nasledovne:

Blackened
The Four Horsemen
Seek & Destroy
Fade To Black
The Thing That Should Not Be
Frantic
Creeping Death
Dirty Window
Sad But True
One
---
(novoročné odpočítavanie)
---
Damage, Inc.
---
Harvester Of Sorrow
Nothing Else Matters
Master Of Puppets
---
St. Anger
Enter Sandman
---
So What
Hit The Lights

Server liveDaily zverejnil deň pred koncom minulého roka rozhovor s bubeníkom Metallicy, Larsom Ulrichom. Rozhovor sa uskutočnil v známom HQ v San Rafael v Californii.

Počas nahrávania „Čierneho albumu” sa veľa písalo o vašich sporoch s Bobom Rockom. Teraz je členom rodiny. Akým bol pre kapelu počas tých rokov prínosom?

Najviac sa mi na našom pracovnom vzťahu s Bobom Rockom páči, že neustále kladie výzvy nielen pred nás, ale aj pred seba. Preto sa k nám perfektne hodí, lebo nikdy nie je spokojný s tým, v akom stave veci sú. Neuspokojí sa s robením niečoho, o čom vie, že funguje - minimálne nie s touto kapelou. Myslím si, že veľa ľudí sa spočiatku domnievalo, že je to producent, ktorý tvorí tie stredno-prúdové hard-rockové nahrávky, ktorých zvuk vyhovoval rádiám, a podobné veci. To samozrejme aj urobil, ale k nám sa hodil perfektne preto, lebo nielenže bol ochotný s nami ísť do neprebádaných oblastí, do ktorých sme my ísť chceli, ale bol dokonca pripravený nás tam viesť. Je to skvelé, keď nájdete taký vzťah.

Po tom, čo Bob Rock nahral basgitaru na album, ste zobrali do kapely Roberta Trujilla. Mali ste krátky list kandidátov na turné a prečo miesto získal Trujillo?

Hej, mali sme krátky list, boli tam štyri mená. Všetko to boli naši priatelia, ľudia ktorých poznáme, ľudia v našom veku. Nechceli sme nikoho znásilňovať ani ukradnúť, nechceli sme vábiť niekoho z fungujúcej kapely. Tým nechcem byť nezdvorilý voči Ozzyho situácii. Chcem tým povedať, že sme nechceli chalana z Disturbed ani Staind, ani nikoho zo zabehanej kapely. S Robom - a znovu opakujem, že nechcem byť voči Ozzymu neúctivý - ale Rob bol pri ňom skôr ako bočák. Keď sme dokončili album [s Bobom Rockom], uvedomili sme si že máme za sebou väčšinu tvorivej časti práce, a vtedy sme si začali pozývať basgtaristov. Bolo to zaujímavé. Nezažili sme žiadne veľké objavy, ani nič také. Najväčším objavom bolo, že Rob je jednoducho lepší basák ako ktokoľvek iný (smiech).

Máš po kontroverzných kauzách súvisiacich s Napsterom a zdieľaním súborov nejaký názor na zákrok Amerického združenia nahrávacieho priemyslu (RIAA)?

Hovoril som o tom včera cez telefón s našim manžérom Cliffom Burnsteinom, niečo bolo v New York Times, hovorili tam o RIAA pretože mali nejaké neblahé tušenie, že Metallica podporuje opatrenia RIAA. Sedel som tam a hovorím, ‚Neviem o tom, že by som tieto zásahy RIAA podporoval. Ušlo mi niečo? Mal by som vyjsť na verejnosť a podporiť to?’ A on vraví, ‚Nie, pretože ľudia vezmú, čo povieš, a urobia si z toho to, čo chcú oni. Si trochu...uletený.’ A Cliff sa spýtal, ‚No a aký máš na to názor?’ A ja som odpovedal, ‚Dá sa vôbec nemať názor?’ Ja naozaj nemám názor. (...)

A keď si niekto stiahne „Frantic”...

Či mi vadí, keď si niekto stiahne skladbu Metallicy? Nedokážem úprimne povedať, či mi to ešte vôbec prekáža. Nemôžem sa tým nechať príliš strašiť, pretože to nie je niečo, čo by som mohol kontrolovať.

Portál Antimusic.com tvrdí, že napriek nie veľmi pozitívnemu ohlasu svojich fanúšikov, očakávajúcich návrat k pôvodnému štýlu, môže byť Metallica s predajom najnovšieho albumu „St. Anger” spokojná. V Spojených štátoch sa predali vyše 2 milióny a celosvetovo viac než 5 miliónov kópií.

Kapela si však najviac polepšila s remastrovanými verziami svojich predchádzajúcich albumov, ktoré minulý rok vydala. V čase zisťovania predajných čísiel v USA Metallica predala dodatočných 6 miliónov kópií starších albumov, čo značne zvýšilo ich celkové štatistiky.

Predajnosť nosičov v USA:

Čierny album - 14 miliónov
...And Justice For All - 8 miliónov
Master Of Puppets - 6 miliónov
Ride The Lightning - 5 miliónov
S&M - 5 miliónov
Load - 5 miliónov
Garage Inc. - 5 miliónov
Kill 'Em All - 3 milióny
Reload - 3 milióny
Garage Days Re-Revisited - 1 milión

S&M (DVD) - 6 miliónov
Live Shit: Binge & Purge - 15 miliónov
Cliff 'Em All - 4 milióny
Cunning Stunts - 2 milióny

Celosvetovo Metallica predala neuveriteľných 90 miliónov albumov.