Magazín Sweden Rock zveřejní ve svém červencovém vydání vůbec poslední interview zesnulého baskytaristy Metallicy, Cliffa Burtona.

Všeobecně se má za to, že svůj poslední rozhovor poskytl Cliff 20. 9. 1986, týden před svou smrtí, reportéru Garry Sharpe-Youngovi. Garry se o tomto rozhovoru zmínil i v knize Joela McIvera ‚And Justice for All: The Truth About Metallica‘, avšak nikdy jej přes několik nabídek jak od nahrávacích společností, tak od vydavatelů nezveřejnil.

Avšak vůbec poslední člověk, který Cliffa zpovídal, byl švédský publicista Jörgen Holmstedt. Stalo se tak 26. září 1986, 14 hodin před nešťastnou havárií. Rozhovor byl původně určen pro švédský pop-teenagerský magazín Okej a ve Sweden Rock bude uveden jako součást rozsáhlého matriálu mapujícího posledních 24 hodin Cliffova života.

Cliff s Jörgenem hovoří o aktuálním turné, předpovídá zánik thrash-metalové scény, nadhazuje rovněž, že by kapela mohla v budoucnosti experimentovat s „měkčími“ hudebními žánry, a že by rovněž mohla spolupracovat s nějakým známým producentem, aby urychlila svou práci ve studiu. Mluví také o úspěchu alba ‚Master of Puppets‘, finančním stavu kapely, a co je zajímavé, zmiňuje se i o autobusu, který se mu nakonec stal osudným. Zde je kratičká pasáž:

Sweden Rock: „Teď, když jste na vrcholu, nebo přinejmenším těsně pod ním, splnilo se vše, co jste od toho čekali?“

Cliff: „Můžeme si dovolit víc věcí, to je jasné. Ale takhle nepřemýšlíme. Prostě jen jedeme jako šílenci a ohlížíme se teprve když všechno skončí. Jinak by nás to jen mátlo.“

Sweden Rock: „Přinejmenším nyní vyděláváte více peněz, ne?“

Cliff: „No, měli bychom, ha-ha. Máme teď o trochu větší kapesné a čekáme nějaké peníze z prodeje našeho posledního alba. Přežili jsme. Turné je teď hezčí, když máme lepší autobus a tak.“

Červencové vydání bude rovněž obsahovat rozhovory se zbývajícími členy Metallicy, jejich techniky a s kapelou Anthrax, s policejním důstojníkem, který havárii autobusu vyšetřoval a fotografem, který ji zdokumentoval a s několika dalšími lidmi, kteří byli s Cliffem během jeho posledních 24 hodin v kontaktu.

Zatímco kritika přijímá dokument ‚Some Kind Of Monster‘ povětšinou kladně, opačně je tomu u jednoho z účinkujících - frontmana kapely Megadeth a bývalého kytaristy Metallicy Dave Mustainea. Zde jsou některé vybrané citace z rozhovoru pro magazín Record Collector.

Record Collector: „Povídá se, že nejsi příliš spokojen se způsobem, jakým jsi zobrazen v dokumentu ‚Some Kind Of Monster‘.“

Dave Mustaine: „To tedy nejsem. Poslali mi nějaký materiál ke schválení - bylo toho více než kolik se nakonec objevilo ve filmu. Řekl jsem, že si nepřeji, aby to použili. Bylo to dva dny po 11. září (2001 - pozn. Michal), zrovna na mé čtyřicátiny. Měl jsem být doma a dostat od své rodiny Mercedes AMG CL55 jako dárek, a místo toho jsem v San Franciscu s jedním z lidí, které jsem v životě nenáviděl ze všech nejvíce - po celou dobu své existence na této planetě - a natáčím nějaké video, protože nemůžu letět domů a vidět se s rodinou. A oni mi pak tu pásku pošlou a já říkám: ‚Ne, nechci, abyste to použili,‘ a oni ji použijí tak jako tak. A já říkám: ‚Proč mi to ksakru posíláte ke schválení, když to nakonec použijete i přes můj nesouhlas?‘“

Record Collector: „Nebyl tvůj souhlas právní podmínkou pro užití materiálu?“

Dave Mustaine: „No jo, jenže já podepsal smlouvu, a tak si řekli: ‚Ať jde do hajzlu, podepsal smlouvu.‘ Asi si pamatuješ 13. září, New York byl stále v plamenech a my jsme nonstop sledovali CNN. Všude kolem tebe lidé šíleli kvůli bílému prášku, hrozily další bombové útoky, a armáda měla svoje zasraný radikální manýry...byla to válka.“

„Nemám potřebu o tom nějak moc diskutovat, chtěl bych jen říct, že v určitých chvílích jsem myslel, že bychom s Larsem a Jamesem mohli být přátelé, a že bych s nimi zase mohl něco podniknout, ale tímto si přibouchli dveře. To byla ta poslední zrada. Pokud ještě někdy v životě Larse uvidím, bude to příliš brzy. Už je mi to jedno. Lars mi řekl, že to měl být film o léčení. Ale bylo to spíše o posunu jeho kariéry na můj úkor. S Larsem Ulrichem jsem skončil. Neslyšel jsem ‚St.Anger‘, skončil jsem s nimi.“

Krátké interview s Larsem přinesl magazín Newsweek International Europe.

Otázka: „V dokumentu ‚Some Kind Of Monster‘ všichni dost odhalujete své duše. Necítíš se tak trochu jako bys byl nahý?“

Lars: „Jasně. Ale jsem Dán, jsem rád nahý.“

Otázka: „Jsi spokojen s se směrem, kterým se od dob vašeho sporu s Napsterem vydala technologie pro distribuci hudby?“

Lars: „Myslím, že je to vzrušující. My se posledních pár měsíců snažíme, aby naše koncerty byly den po odehrání k dispozici online. Před pěti minutami jsem poslouchal naši muziku přes iPod.“

Otázka: „Kde je tvůj domov - v Dánsku, nebo v Americe?“

Lars: „Nevím, člověče, je to boj. Domov je tam, kde je má rodina, a to může být kdekoliv. Domov je místo, kde hledáš útočiště. Domovem je pro mě dělat muziku s ostatními. Je to spíše o tom, jak se k tomu stavíš.“

Otázka: „Jsi ženatý a máš dvě děti. Jak tě tohle změnilo?“

Lars: „Když překročíš práh čtyřicítky, začneš přemýšlet trochu jinak - co pro tebe znamenají děti, co pro tebe znamená budoucnost - jinak vnímáš svou vlastní smrtelnost. Mé oči jsou otevřenější, než bývaly. Snažím se více využít kouzla okamžiků a vytáhnout z nich co nejvíce.“

Nepříliš lichotivě se na adresu producenta Boba Rocka vyjádřil bubeník Dream Theater Mike Portnoy v rozhovoru pro The Man Room. Na otázku, zda si myslí, že Bob Rock drží Metallicu u dna, Portnoy odpověděl: „Jsem naprosto zajedno s názorem, že přinejmenším s ‚Černým albem‘ a s ‚Load‘ Bob Rock Metallicu zničil. Myslím, že existuje hodně producentů, kteří obdobným způsobem zničili některé kapely. Ale to je jen moje mínění.“

Dále můžete navštívit oficiální stránky Download festivalu, na nichž je k dispozici streaming video, zachycující nástup Metallicy na pódium, skladbu ‚Battery‘ s Davem Lombardem a ‚For Whom The Bell Tolls‘ s Joey Jordisonem.

Akustické kytarové duo Rodrigo y Gabriela (původem z Mexika) plánuje vydat EP obsahující výhradně covery Metallicy. V Mexiku tvořila tato dvojice část kapely Tierra Acida, která se nechávala inspirovat především americkými metalovými skupinami typu Metallica, Megadeth a Pantera či brazilskou Sepulturou. Po přesunu do Irska vydalo duo již několik vlastních alb, přispělo na filmové soundtracky a hrálo před vyprodanými sály po celé Británii. Jejich zatím poslední CD, ‚Live Manchester and Dublin‘ obsahuje i předělávku songu ‚One‘, protkanou jazzovou klasikou ‚Take 5‘ od Dave Brubeka. Ze stránek dua si můžete stáhnout cover skladby ‚Orion‘ (ve formátu MP3), pocházející z jejich debutového CD.

Spravodajský server Novinky.cz uverejnil pred niekoľkými minútami článok, v ktorom Petr Novák z organizujúcej agentúry Interkoncerts hovorí:

„Keď Metallica zistila, aká je v Česku futbalová nálada, rozhodla sa zmeniť program tak, aby mohli návštevníci jej koncertu vidieť najdôležitejšie chvíle semifinálového zápasu.“

Predkapela Slipknot tak začne hrať už o 18:30, hlavná hviezda večera by sa na pódiu mala objaviť o 20:00 a jej koncert by mal trvať údajne dve hodiny. Dúfajme len, že kvôli futbalu kapela svoje vystúpenie neskráti - bežná dĺžka koncertu je totiž približne 2 hodiny a 20 minút.

Po skončení koncertu bude na obrazovkách pustený priamy prenos zo stretnutia Grécko - Česko.

„Členovia skupiny Metallica budú sledovať zápas spolu s fanúšikmi,“ sľúbil v závere článku Novák.

Za upozornenie prostredníctvom diskusného fóra na www.met.sk ďakujem užívateľovi s prezývkou Flex21.

Doplnenie: Podobný článok, nesúci názov Metallica se podívá na fotbal s fanoušky si už môžete prečítať aj na serveri iDNES.cz.

Ďalšie doplnenie: Podľa webstránky agentúry Interkoncerts presný program bude vyzerať takto:
16.00 - otváranie brán
18.00 - Slipknot
19.15 - Metallica
21.45 - Celý druhý polčas stretnutia Grécko - Česko

Ďakujem „kolegovi“ Tomášovi za upozornenie.